treviso

Treviso

První jádro města Treviso bylo předřímskou vesnicí na zákrutě řeky Sile v oblasti bohaté na vodní zdroje. Blízkost k důležitým komunikacím, jako je Via Postumia, a k významným vodním cestám zajistila, že již od starověku bylo Treviso aktivním obchodním centrem. Ozvěny úpadku římské říše dorazily i do tohoto města. Město bylo dobyto Langobardy, stalo se sídlem jednoho z třiceti šesti vévodství království a byla zde zřízena mincovna, kterou dále používali Karlovci a Serenissima. Kolem roku 1000 přijalo Treviso vlastní městský statut a poté, co porazilo Barbarossu s Veronskou a Lombardskou ligou, zažilo významný ekonomický, architektonický a urbanistický rozvoj. V roce 1321 se město stalo jedním z prvních univerzitních měst.

Prvním rodem, který si upevnil moc v Trevisu, byli Ezzelini (1237-1260). Poté následovali Collalto a Da Camino. V roce 1329 bylo město obsazeno Scaligeri a v roce 1339 se dobrovolně připojilo k Serenissimě, čímž se stalo prvním územím na pevnině, které ovládala. Zapleteno do bojů o moc na italském poloostrově bylo město nejprve pod vládou rakouského vévody a poté Carraresi (1384-1388). Od té doby se město opět stalo součástí Benátské republiky a konečně zažilo dlouhé období stability.

Co vidět

Katedrála ze 6. století, postavená v centru města, kde podle archeologických vykopávek dříve stály divadlo, chrám a pravděpodobně i lázně. Na popud biskupa Rotaria byla oblast a katedrála v 11. – 12. století přestavěny do současné podoby.

Kostel svatého Františka a klášter, jejichž stavba byla zahájena v roce 1231, aby poskytla útočiště stále rostoucí komunitě františkánů, kteří byli do města posláni samotným Františkem v roce 1216. V roce 1806 byly budovy po napoleonském zákazu využívány pro vojenské účely a teprve v roce 1928 byly restaurovány a znovu zasvěceny kultu. Architektonický styl je mezi románským a raně gotickým. Interiér má jedinou loď a pět postranních kaplí. Jsou zde pohřbeni jeden z Dante Alighieriho synů a dcera Francesca Petrarky.

Piazza dei Signori je srdcem města a jeho kulturním a společenským centrem. Na jejím východním okraji se nachází Palazzo dei Trecento nebo della Ragione, budova ze 12. století, která dříve sloužila jako sídlo Velké rady. Na vnějších zdech paláce jsou zřetelně viditelné známky vážného poškození, které utrpěl během bombardování města v roce 1944. Na severu náměstí se nachází Palazzo del Podestà (konec 15. století) a městská věž.

Monte di Pietà a Cappella dei Rettori, sídlo Monte di Pietà se nachází na stejnojmenném náměstí za Palazzo del Podestà. Budova, která sloužila jako zastavárna, byla přestavěna v roce 1462, kdy františkáni navrhli zřídit v městě Monte di Pietà, což bylo přijato v roce 1496. Na počátku 16. století byla budova rozšířena, čímž zahrnula kostel Santa Lucia a později (1561) také kostel San Vito. Poslední restaurace proběhla v 18. století. Výsledkem těchto rozšíření a přestaveb je, že palác a dva kostely tvoří jeden komplex se společným podloubím. V roce 1822 Monte di Pietà ukončilo svou činnost a budova od té doby slouží jako spořitelna.